Válka nenažranců – roury generují válku /Díl II./

Kromě příčin vzniku konfliktu v Sýrii, uvedených v první části, jsou tu i další příčiny, které se týkají vztahu Německa a jeho úlohy při zajištění své energetické bezpečnosti a udržení ekonomické prosperity. Tak, jako si Rusové uvědomili důležitost plynu pro Evropu, tak i Německo si uvědomilo, že nutně potřebuje překreslit energetickou mapu. Do Sýrie a Iráku se jim moc nechtělo. Výsledkem byla podpora Gazpromu pro výstavbu nových plynovodů do Evropy – Nord Stream a South Stream. Tím by se zajistilo proti energetickému vlivu USA a řešení energetických krizí přenosem do Evropy, včetně vykrmování  méně úspěšných evropských států.

Praktický začátek můžeme vidět od roku 1995, kdy Putin se cítil zabydlený v Kremlu.  Plynovod Nord Stream zcela obchází problematické země a vede přímo do srdce Německa. Výrazným způsobem tak zasáhne do energetické závislosti EU. Absence rizikových tranzitních států a volba trasy po moři zajišťuje, že bude silný a trvalý. Gazprom v konsorciu s Německem drží 51% akcií. Výstavba byla zahájena v roce 2012.  South Stream je úplně něco jiného.  Při pohledu na mapu vidíme, jak se propojí bohatá ložiska v Rusku,  Iránu, Turkmenistátnu, Kazachstánu na stávající plynovody. Vlak Rusko + Německo je nutno přibrzdit.

South Stream čeká na zahájení v roce 2015 a je pod silným politickým tlakem EU a USA, kde se angažují senátoři John McCain, Ron Johnson a Christopher Murphy. Politický tlak na Bulharsko a Srbsko je enormní a přináší již první výsledky ve zpomalení přípravných prací. Mimo jiné, události na Balkáně při rozdělení bývalé jugoslávské federace je možné z části přičítat i těmto plánům. Konkurentem South Streamu  je projekt USA a EU NABUCCO. Je rovněž zaměřen na střední Asii, kde ale bude odkázán na větev v Kazachstánu, a hlavním tranzitním směrem je Turecko, Bulharsko a mimo Řecko do Evropy.

V Sýrii se tak bojuje i za to, kterou trubkou poteče plyn z Iránu, ale i z Gruzie, Azerbajdžánu a Ruska. Pokud Sýrie padne, tak se otevře cesta ke stažení plynu do NABUCCA, z velké části kontrolované Tureckem. Nehledě na to, že nově objevený plyn ze Sýrie a Libanonu bude mít k němu velmi blízko. Takovému scénáři však brání Sýrie, která s Assadem v čele, se nechce vázat na USA. Tomu brání i obchodní a strategické dohody Sýrie s Ruskem,  a rovněž dohoda Iránu z roku 2011 o přepravě plynu přes území Iráku a Sýrie. Realizací těchto dohod, se vytvoří ze Sýrie silné strategické místo distribuce energie, které spojuje Irán, Irák, Sýrii a Libanon. To vše za stavu, kdy v Sýrii není etablovaná silná nadnárodní společnost kontrolovaná USA, naopak je zde uchyceno obchodně Rusko, včetně vojenské základny v Tarsu.  To bohužel rozpaluje do běla některé americké politiky, kteří jsou ochotni válčit do posledního muže, především syrského.

Ve světle nových objevů velkého množství plynu v Sýrii, Palestině a pobřeží Izraele, vidíme, že význam Nabucca v blízkosti zdrojů narůstá. Přičemž se ani nezačal ještě stavět. Zvláštní postavení má zde Turecko, které bude nejdelší tranzitní zemí. Úloha Turecka ve válečném konfliktu v Sýrii je komplikovaná a někdy i schizofrenická. Na jedné straně podporovali opozici proti Assadovi, na druhé straně rozbití stávající struktury Iráku a nové dělení je velmi výbušnou směsí pro vznik Kurdistánu a aktivizaci kurdského odboje. Přesto bude Turecko dokopána k tomu, aby poslalo živou sílu do Sýrie a Kurdistánu. Což konflikt jen prohloubí.

Jelikož Turecko je členem NATO, tak do problematiky mocenského zápasu je vtaženo i NATO. NATO si určilo další cíl, který spočívá v kontrole plynových rezerv v Levantě a jejích vytěžování. Velká plynová pole v jižním Středomoří ve výsostných vodách Egypta, Izraele, Palestiny, Libanonu, Sýrie, Turecka a Kypru jsou velmi lákavým soustem. Jedním z klíčů k ovládnutí je potom Sýrie.  

Bohužel pro plánovače těchto změn, se podařilo zatím udržet Sýrii sice rozvrácenou, ale ještě funkční. To vše za dohledu Ruska, protože tak, jak Rusko nemá základny po celém světě, tak jedna z mála, a to velmi důležitá, je v Sýrii. Což činí kroky Ruska k obraně Sýrie celkem logické. Stejně tak je Rusko ekonomicky vázano v Sýrii přes Gazprom. To vše  má vliv na budoucí využití zamýšlené investice do NABUCCO plynovodu.

Co tedy zbývá? Nakonec volba zřejmě padla na oprášení staršího plánu. Irák odepsat a překreslit novou mapu regionu. Ta v roce 2006 také spatřilo světlo světa v USA, a má řešit vzniklou situaci. Rozdělit Irák, rozdělit Sýrii a vytvořit malé státy bez moci a rozhodování. Tím dojde k zásadním změnám a tvorbě napětí, včetně takových rizik, jako je vznik islámského státu, velkého Kurdistánu a znejistění pozice Iránu.

Takže veškerá slova propagandy o tom, že se jedná o demokracii a lidská práva v Sýrii jsou jen šumem prodejného tisku a médií.  Člověk nemusí být ani prokremelský nebo prowashingtonský, aby nazřel pravé důvody současné války. Pak už záleží na jeho míře empatie, znalostí a hodnotovém systému, aby zjistil, co je dobro, a co zlo. Při čtení některých článků ještě dodávám – a nezblbnout.